Piják alkoholu není jen člověk bez domova s krabicí vína u kolen. Problémy může mít i Váš soused: sympatický upravený mladík, který se jednou za měsíc zpije pod obraz. Česká společnost je alkoholu velmi nakloněná. Věková hranice je jedna z nejnižších ve světě, lidé v naší společnosti chodí úspěchy či radosti „zapít“ a konzumace piva na osobu za rok je také velmi vysoká. Existují výzkumy, které občasné pití alkoholu podporují, jiné zase zastávají názor, že alkohol je škodlivý v jakékoliv míře. Čím se tedy řídit? Důležité je vědět, jaká je Vaše míra, kdy pro Vás začíná být pití alkoholu problém, kdy už se začíná projevovat v i jiných oblastech života (práce, vztahy, finance, emoce...). Jak tedy poznat, že je pro mne aktuální míra alkoholu škodlivá? Můžete si udělat on-line dotazník, který vám může tuto otázku částečně zodpovědět či nezávazně zajít za námi a promluvit si.
Pro někoho je nástrojem k řešení potíží abstinence (posílí se tím sebevědomí, pocit jasné mysli, sebevědomí atd.), pro někoho problémy s pitím není nutné vždy řešit pouze a jen abstinencí, je možné také pracovat na kontrolovaném pití či snížování rizik. U někoho je klíčem ke změně stylu pití alkoholu psychoterapie, která se dotýká hlubších osobních témat, která souvisí s nezdravým zvládáním stresových situací (pitím). U někoho jde o kombinaci psychoterapie a abstinence.
Cítíte-li silnou touhu se napít alkoholu, jedná se o bažení neboli craving. Bažení se může dostavit bezprostředně po napití se alkoholu, během odeznívání účinků (střízlivění), anebo i po delší abstinenci/přestávce. Projevuje se silnou chutí na alkohol, vzpomínkami na příjemné chvíle prožité s alkoholem, nepříjemnými tělesnými pocity (bolesti hlavy, bušení srdce, sevření na hrudi), nepříjemnými psychickými pocity (nepříjemné sny, úzkost, nervozita, únava, podrážděnost).
Některé situace jsou rizikovější a snadněji bažení vyvolají. Například:
(Každému pomáhá něco jiného, nebojte se proto toho vyzkoušet více)
Občas jsem pil pivo před spaním, a když žena usnula, okamžitě jsem odešel do hospody. Pil jsem celou noc a vracel se dřív, než žena vstala. Když se divila, proč jsem cítit alkoholem, připomněl jsem jí, že jsem pil pivo přece před spaním. Občas jsem zavolal kamarádovi, aby pro mě do hospody přijel. Jakmile jsem položil telefon, vyděsil jsem se, že mě uvidí v tomhle stavu, a utekl jsem jinam. S léčbou jsem několikrát začal a zase skončil. Odbornou pomoc jsem vyhledal, až když se mi narodil syn. Našel jsem v sobě konečně dost síly a odhodlání, ale vím, že sám a bez pomoci bych se sebou nic neudělal.
Přiznat si, že v mém životě je něco, co nemám pod kontrolou, pro mě bylo nepřijatelné. Cítila jsem se uražená, když mne někdo nazval alkoholičkou. Mám přece vůli, a když budu chtít přestat, tak přestanu. Postupně jsem si uvědomovala, že se nedokážu lidem kolem sebe ani podívat do očí. Pomohla mi setkání s lidmi, kteří trpěli stejnými problémy a nebáli se o nich mluvit. Donutilo mě to na sobě pracovat. Začala jsem s terapií. Několikrát jsem chtěla skončit, nic to se mnou nedělalo. Pak jsem si uvědomila, že mě nevyléčí nikdo jiný než já. Já na sobě musím dřít. Terapie pro mě byla jako skok do bazénu. Musela jsem plavat sama, ale teprve terapie pro mě byla vodou, kterou jsem potřebovala, abych se jen neplácala na břehu.
Bezstarostná euforie, všechno jsem měla na háku. Pak jsem se cítila provinile. Ale alkohol mi dodával kuráž vzdorovat všemu, co se na mne hrnulo. Ve dvaceti jsem se vdala a přestěhovala z vesnice do města. S tou spoustou nových věcí mi zase pomohl můj tekutý kamarád. Měla jsem ho vždy nablízku schovaného ve skříni nebo v šatníku. Přišla jsem o práci i o manžela. Pomalu mi přestával fungovat mozek. Bála jsem se vyjít z domu, bála jsem se dveřního zvonku a jen se klepala. Na léčbu mě dotáhla moje matka. Nechtěla jsem. A pak se ukázalo, že nejsem sama, kdo tohle zažívá. To pro mě byla největší úleva. To a vědomí, že před někým můžu být upřímná, aniž by mě odsoudil.
Dnes je to rok, co jsem se vrátil z tříměsíční léčby. Rok bez alkoholu, bez jediné recidivy, utekl jako voda. Během léčby jsem si uvědomil, že řada věcí v mém životě nefungovala tak, jak se mi přes alkoholový opar dříve zdálo. Po léčbě se mi rozpadl vztah - s partnerkou jsme se hodně hádali a bez alkoholu, který nás dříve spojoval, jsme neměli nic víc už společného. Najednou jsem měl spoustu volného času, o kterém jsem nevěděl, jak ho vyplnit. Cítil jsem se ztracený. Doléčování v následné péči mi připomínalo, co je pro mě důležité. Podpořilo mě, když jsem byl na dně, pomohlo mi najít sám sebe a náplň volného času. Konečně jsem začal dělat věci, které mi v životě tak dlouho chyběly: chodím rybařit a poznávám nové přátele na pravidelných výletech do přírody. I když se mi spousta věcí nepovedla, tak vím, že jsem se za ten rok hodně posunul a že mám štěstí, že jsem se tak rozhodl.
Skoro nemůžu uvěřit tomu, že už je to jedenáct měsíců. V léčbách a na detoxech jsem byl opakovaně, a nikdy se nic nezměnilo. Často jsem léčbu ani nedokončil, vždy jsem do toho spadl znovu. Patnáct let jsem neviděl děti. S jejich matkou jsme se rozvedli, když byly malé, hodně jsem tehdy pil, a pak byl agresivní. Čím více jsem byl agresivní a ona brečela, tím více jsem pil a občas ji i uhodil. Odešla a zbyl mi jenom alkohol. Měl jsem v sobě tolik vzteku. Vzteku a smutku. Teď jsem už celé roky sám, mám dluhy a exekuce. Vystřízlivění nebylo snadné. A opakovaně jsem se napil, protože jsem od všeho chtěl utéct. Ale teď už je to jedenáct měsíců, co jsem střízlivý, nepiju. Směle mohu říci, že jsem se naučil ovládat, a díky Vám i naučit pracovat se vztekem, uvolnit ho jinak než alkoholem a nikomu neublížit. Také si moc vážím toho, jak jste se mnou obcházeli úřady a pomohli mi domluvit bydlení. Samozřejmě není každý den růžový, ale vše se dá zvládnout, pokud člověk chce.
Nerada na to vzpomínám a nerada o tom mluvím. Kvůli pití jsem málem přišla o dceru. Manžel mě opakovaně nutil do léčení, kvůli němu jsem chodila, ale nemělo to efekt. Chuť na alkohol byla silnější. Nevěděla jsem, co je za tím. To jsem si uvědomila až u Vás, že vlastně k alkoholu utíkám od svých problémů a svého stresu. No, a co teď? Teď docházím pravidelně k Vám do ambulance a vím, že to už bude lepší. Nemám absence v práci i doma je klid. Prostě jsem pochopila, že žádná léčba nepomůže, pokud sami nechcete.
V roce 2015 zemřelo na předávkování alkoholem 342 lidí, v roce 2016 už 415.
Každý den zemře v ČR na předávkování alkoholem jeden člověk.
Každé osmé úmrtí ve věku 15 až 64 let jde na vrub alkoholu.
V Jihomoravském kraji je až 135 tisíc osob, které škodlivě nebo rizikově pijí alkohol.
Ve městě Brně a okresu Brno-venkov škodlivě či rizikově pije alkohol zhruba 66 tisíc osob.
Rizikově pije v ČR alkohol už přes 1,5 milionu lidí, z toho 640 tisíc s vysokým rizikem vzniku závislosti.
Problém s hraním hazardních her se v ČR týká až 440 tisíc lidí.
Téměř pětina lidí v ČR si v roce 2016 vzala léky na bolest či utlumení. Mezi preferovaná opioidní analgetika patří fentanyl, morfin a tramadol.
V roce 2015 si léky se sedativním a hypnotickým účinkem či opioidní analgetika (léky na bolest) vzalo bez doporučení lékaře či lékarníka 23 % z dotázaných v celorepublikovém průzkumu NMS. Při dlouhodobém užívání těchto léků nebo braní vyšších než doporučených dávek může vzniknout závislost.
Dle Policie ČR bylo v ČR v roce 2015 spácháno celkem 19200 trestných činů pod vlivem návykových látek, z toho 76 % pod vlivem alkoholu.
Začínáme pít už jako děti. Průměrný věk konzumace první sklenice alkoholu je 12,5 roku.
U dětí pod 15 let, které pravidelně pijí, je 7x vyšší riziko rozvoje závislosti na dalších drogách.
Za posledních dvacet let vzrostl počet dětí pod 15 let, které pijí alkohol o 100 %.
V současnosti 86 % náctiletých vnímá dostupnost alkoholu jako velmi snadnou.
ČR má nejvyšší počet nejmladších konzumentů alkoholu na světě.
V roce 2016 si léky, na kterých vzniká závislost, bez lékařského doporučení opatřil každý devátý člověk ve věku 15 až 35 let.
Podle Kaliny (2008) se lidé závislí v dětství častěji setkávali s neuspokojivým nebo až traumatickým rodinným prostředím.
Jak drogy, tak závislý způsob života přispívají k potlačování posttraumatického způsobu života. Další traumatizace vzniká již samotným aktem závislosti (Kudrle, 2003)
Terapeutické komunity se věnují především závislostem na nelegálních drogách, popř. kombinaci závislosti na nelegální droze a alkoholu. Podobně jako u psychiatrických nemocnic poskytují kombinaci terapeutické a režimové léčby. Léčba v komunitách je intenzivnější a delší (9 až 14 měsíců), často probíhá na usedlosti na venkově s hospodářstvím a domácími zvířaty. Komunity provozují nestátní neziskové organizace a léčba je hrazena klienty (cca 5 tis. měsíčně). Je možné ji platit z dávek pomoci v hmotné nouzi.
Jak to chodí: Vyhledáte si kontakt, např. na internetu, po konzultaci s námi či dostanete od někoho osobní doporučení a objednáte se. Při osobní návštěvě pak psychoterapeut/ka s Vámi podrobně probere Vaše potíže a společně se domlouváte na tom, co a jak dál. Formy psychoterapie se odvíjí od zaměření psychoterapeuta – dialog, práce s tělem, výtvarné techniky apod. Je možné volit mezi formou individuální psychoterapie, resp. párové, rodinné a někde i skupinové. Vše záleží na domluvě a možnostech psychoterapeuta.
Soukromé pobytové služby nabízí pomoc při zvládání či léčbě závislosti. Je možné snadno vyhledat na inetrnetu, kde často nabízí jasné a informace.
Např:
AdiCare
NeoCentrum
Branické sanatorium Moniky Plocové
Jak na to: Sami si vyhledáte kontakt třeba na internetu (např. znamylekar.cz), dostanete kontakt na konzultaci s námi nebo si můžete od někoho nechat poradit a objednáte se. Při osobní návštěvě pak s Vámi psychiatr/yně proberou, co budete potřebovat a stanoví léčebný postup, většinou spočívající v užívání léků. Zároveň je možné tuto léčbu doplnit doporučením k psychoterapeutovi. Psychiatři většinou psychoterapii nevykonávají.
Klinický psycholog je hrazený zdravotní pojišťovnou. I k němu se dochází na pravidelné konzultace ideálně jednou měsíčně. Je možné docházet na konzultaci i jednou týdně až jednou za dva týdny.
Jedná se o pomáhající skupiny, kde se v pravidelných intervalech schází lidé s podobnými potížemi, např. s alkoholem nebo gamblingem. Skupiny si řídí členové sami, bez pomoci odborníka. Mezi nejznámější svépomocné skupiny věnující se dané problematice patří Anonymní alkoholici (AA), tzv. “áčka”, více ZDE
Oddělení léčby závislostí fungují v rámci psychiatrických nemocnic. Jedná se o kombinaci režimové (strukturované, jasně dané) a terapeutické léčby (individuální a skupinová psychoterapie). Léčba obvykle trvá 12 až 20 týdnů a je hrazena ze zdravotního pojištění.
Adiktologická ambulance je zdravotnické zařízení poskytuje ambulantní diagnostickou, preventivní, poradenskou a edukativní péči s možností krátkodobé terapeutické intervence pro osoby závislé na drogách, (alkoholu či jiných návykových látkách), problémové uživatele či osoby experimentující s drogami. Současně se věnují pacientům s nelátkovými závislostmi, jako je gambling, závislost na internetu.
Sociální služby poskytují komplexní servis služeb pro závislé a jejich blízké. Mezi tyto služby patří i Renadi.
Na konzultaci je potřeba se předem objednat telefonicky na telefonním čísle 605 329 892
či e-mailem na renadi@renadi.cz. Pokud telefon zrovna nemůžeme zvednout, prosíme,
počkejte až se Vám ozveme zpět.
Můžete přijít i bez objednání a to v těchto časech: Po, St, Čt: 9.00-11.00 a Út 16.00-18.00.
Nemusíte si dělat starosti, která služba je pro Vás vhodná. Na první schůzce společně s naším pracovníkem prozkoumáte Vaši situaci a obtíže, a teprve poté se společně domluvíte, jaká cesta bude pro Vás nejvhodnější.